Adaptační (nebo navykací) režim při obnovování kontaktu s rodičem

V životě některých rodin může z různých důvodů dojít k situaci, kdy dítě společných rodičů nemohlo s jedním z rodičů trávit čas a došlo k narušení vztahu tak, že dítě tohoto rodiče odmítá nebo není ochotno trávit čas v bydlišti tohoto rodiče déle než pár hodin, nebo tam nechce přespávat.

Tématem tohoto článku je podívat se na jednu z možností, jak obnovení vztahu a kontaktu dítěte s rodičem podpořit. Jedná se o tzv. adaptační neboli navykací režim. Jde označení pro aktivity, které se vědomě a postupně dějí po nějakou dobu, jsou sledovány a průběžně rozšiřovány.

Realizace adaptačního plánu dává dítěti čas znovu si na rodiče zvyknout a být s ním, a rodičům dodává pocit jistoty v tom, že se ví, jaké konkrétní kroky a kdy se mají v čase dít.

Adaptační režim je jako "most"

Na jedné straně je dítě, které má za sebou svou zkušenost, své obavy a svou potřebu bezpečí. Na druhé straně je rodič, se kterým se vztah přerušil nebo výrazně oslabil. Není možné dítě jednoduše přenést z jednoho břehu na druhý.

Je potřeba postavit most po jednotlivých částech.

Každé další setkání, které dítě zvládne jako bezpečnou a předvídatelnou zkušenost, může být jedním dílkem tohoto mostu. Někdy se staví rychle, někdy pomalu. Někdy je potřeba některou část opravit nebo se vrátit o krok zpět.

A právě proto není smyslem adaptačního režimu co nejrychleji se dostat k "běžnému styku".

Smyslem je, aby se dítě a rodič znovu mohli stát součástí života toho druhého způsobem, který je pro dítě bezpečný, únosný a dlouhodobě udržitelný.

A teprve na takto vytvořeném vztahu může stát skutečně funkční a stabilní kontakt.

Určitě každý v životě zažil situaci, kdy musel svůj plán změnit nebo přizpůsobit aktuální situaci. Také adaptační plán může být upraven nebo upravován - důležité je, zda zůstává platný princip a smysl, cíl. A tím je obnovování kontaktu dítěte s rodičem, kterého delší dobu nevidělo nebo kterého má tendenci odmítat.

Plán na papíře versus život

Každé dítě potřebuje jiné tempo, adaptační režim se může měnit také podle konkrétní situace postupně měnit. soud

cílem není dítě nutit

Pokud dítě rodiče dlouho nevidělo, nemusí být pro něj jednoduché hned přejít k běžnému styku, například k celému víkendu nebo k přespávání. I když jde o jeho rodiče, může dítě potřebovat čas, aby si na společný kontakt znovu zvyklo, získalo pocit bezpečí a obnovilo si k rodiči důvěru.

Proto se začíná menšími a kratšími kroky. Nejdříve může jít například o krátké setkání na neutrálním místě, později se může čas společně strávený prodlužovat a postupně může přibývat i více samostatného času rodiče s dítětem.

Nejde přitom o to dítě k rodiči "přinutit" nebo co nejrychleji dosáhnout běžného režimu. Smyslem je, aby si dítě postupně vytvořilo dobrou a bezpečnou zkušenost s tím, že je s rodičem.

Každé dítě je jiné, a proto může adaptační režim trvat různě dlouho. Někdy jde vše rychle, jindy dítě potřebuje více času. Pokud se ukáže, že je některý krok pro dítě příliš náročný, je možné postup zpomalit nebo se na chvíli vrátit k předchozímu kroku.

Adaptační režim tedy není trestem pro rodiče ani odměnou pro dítě. Je to způsob, jak dát dítěti i rodiči čas a prostor, aby se jejich vztah mohl po delší přestávce znovu bezpečně vytvořit.

Cílem není pouze to, aby se dítě s rodičem "vídalo". Cílem je, aby se postupně cítili spolu dobře a aby jejich kontakt mohl časem fungovat přirozeně i bez pomoci dalších lidí.

Důležitá je vnitřní podpora obou rodičů a jejich vzájemný respekt

Velmi pomáhá, pokud se rodiče dokáží shodnout na tom,

• že vnímají, že je navykací režim pro dítě potřebný,
• že rodiče jsou v souladu s tím, že budou oba proces adaptace aktivně podporovat, že oba jsou naladěni na to, že výsledkem navykacího režimu je obnovení vztahu rodiče s dítětem,
• že se rodiče shodnou v tom, jaké kroky budou podnikat a jak budou sledovat a sdílet, jak se dítěti v procesu daří. 
• že v případě zapojí odborníky, například naši organizaci Pro Dialog, která poskytuje i aktivity asistovaných kontaktů.

zapojení odborníků nebo specializovaných organizací

když se nedaří

Jak může k adaptačnímu režimu přispět Pro Dialog

Obnovení kontaktu dítěte s rodičem nemusí být pouze otázkou rozhodnutí, že se dítě a rodič mají znovu začít vídat. V některých rodinách je potřeba vytvořit pro tento proces bezpečný prostor, ve kterém mohou dítě i rodič postupně zjistit, zda a jakým způsobem je možné jejich vztah znovu budovat.

Právě zde může mít význam odborná práce organizace, jakou je Pro Dialog.

Pro Dialog realizuje facilitovaná, dříve označovaná jako asistovaná, setkávání dítěte s rodičem a facilitovaná předávání dětí. Jejich smyslem je vytvořit bezpečnou a klidnou atmosféru pro dítě v situacích, kdy je vztah mezi rodiči zatížen konfliktem nebo kdy je z různých důvodů obtížné, aby kontakt probíhal samostatně.

Pro Dialog jako bezpečný mezikrok

V situaci dlouhodobě přerušeného kontaktu může být odborně vedené setkávání důležitým mezikrokem mezi úplnou absencí kontaktu a běžným samostatným stykem.

Dítě nemusí být okamžitě vystaveno dlouhému pobytu s rodičem, kterého dlouho nevidělo. Současně ale není ponecháno samo s případnou nejistotou, obavami nebo rozpaky. Rodič dostává prostor být s dítětem a postupně s ním znovu navazovat vztah, přičemž odborný pracovník pomáhá vytvářet podmínky, ve kterých může být kontakt pro dítě bezpečný a zvládnutelný.

To je podstatný rozdíl mezi jednoduchým "předáním dítěte rodiči" a skutečným procesem obnovování vztahu.

Asistence totiž nemusí být cílem. Může být prostředkem k tomu, aby se postupně vytvořily podmínky, za kterých už asistence nebude potřebná.

Nejde pouze o dohled nad kontaktem

Úkolem odborného pracovníka při facilitovaném setkání není pouze kontrolovat, zda rodič dodržuje stanovená pravidla.

Důležitou součástí práce může být také podpora rodiče v tom, aby dokázal:

• respektovat tempo dítěte;
• reagovat na jeho aktuální potřeby;
• nevytvářet na dítě tlak na okamžitou blízkost;
• přijmout případnou počáteční nejistotu nebo odmítání;
• komunikovat s dítětem způsobem odpovídajícím jeho věku a vývojovým potřebám;
• postupně obnovovat rodičovskou roli;
• vnímat, co dítě skutečně potřebuje, namísto toho, aby se soustředil pouze na vlastní očekávání od kontaktu.

Pro Dialog tento princip spojuje s podporou rozvoje rodičovských kompetencí a dovedností zvládat konfliktní situace.

Důležitá je příprava dítěte

Samotnému setkání může předcházet individuální práce s dítětem.

Dítě může potřebovat prostor, kde může bez přítomnosti rodičů mluvit o tom, co ho čeká, čeho se obává, na co se těší nebo co by mu pomohlo první setkání zvládnout. Taková podpora přitom nemá dítě přesvědčovat, že se s rodičem "má chtít" setkat.

Jejím smyslem je pomoci dítěti porozumět vlastnímu prožívání a získat dostatek vnitřní jistoty pro zvládnutí situace.

Pro Dialog uvádí individuální socioterapeutickou podporu dítěte také jako přípravnou aktivitu k asistovaným setkáním a jako prostor pro následnou reflexi kontaktu.

To může být při adaptačním režimu velmi cenné: dítě má možnost nejen kontakt zažít, ale také následně zpracovat, co pro něj setkání znamenalo.

Práce s rodičem před kontaktem i po něm

Stejně významná může být práce s rodičem.

Rodič, který své dítě dlouho neviděl, může přicházet s velkým očekáváním. Může být zklamaný, pokud dítě nereaguje tak, jak si představoval. Může mít potřebu vysvětlovat minulost, obhajovat se nebo dítě přesvědčit o své lásce.

Odborný pracovník může rodiči pomoci pochopit, že první fází obnovování vztahu nemusí být vysvětlování minulosti, ale vytvoření nové zkušenosti dítěte s rodičem.

Někdy je nejdůležitějším úspěchem prvního setkání to, že dítě zjistí:

"Byl/a jsem tam a zvládl/a jsem to. Táta/máma na mě netlačil/a. Mohl/a jsem říct, co potřebuji. A můžeme se vidět znovu."

Taková zkušenost může být mnohem významnější než dlouhý rozhovor o tom, proč se rodiče rozešli.

Každé setkání je zároveň zdrojem informací

Adaptační režim by neměl být mechanickým plánem typu:

1. týden – 60 minut,
2. týden – 90 minut,
3. týden – dvě hodiny,
4. týden – samostatný kontakt.

Takový postup může být v některých rodinách vhodný, ale neměl by být automatický.

Každé setkání přináší nové informace o tom, jak dítě i rodič situaci zvládají. Odborník může pomoci vyhodnotit, zda je možné pokračovat k dalšímu kroku, zda je potřeba tempo zpomalit, nebo zda je vhodné některé podmínky změnit.

Adaptační režim je proto spíše proces než předem daný jízdní řád.

Pro Dialog jako prostor pro postupný přechod

V ideálním případě není cílem, aby dítě zůstalo dlouhodobě v režimu asistovaných kontaktů.

Cílem je, aby se podle možností konkrétní rodiny postupně vytvořily podmínky pro bezpečnější a samostatnější vztah dítěte s rodičem.

Může tedy docházet k postupnému přechodu:

absence kontaktu → první bezpečný kontakt → pravidelná facilitovaná setkávání → větší míra samostatnosti rodiče a dítěte → samostatný kontakt,

pokud je takový vývoj pro dítě vhodný a bezpečný.

Pro Dialog přitom může spolupracovat nejen s dítětem a rodiči, ale v zájmu rodiny také s OSPOD, soudy a dalšími odborníky. Organizace sama zdůrazňuje význam interdisciplinární spolupráce a upozorňuje, že konkrétní podoba podpory by měla odpovídat situaci dané rodiny, nikoli být pouze mechanickým naplněním formulace soudního rozhodnutí.

Když se kontakt nedaří

Důležitou funkcí odborného pracoviště je také zachytit situaci, kdy se kontakt nedaří tak, jak bylo očekáváno.

Pokud dítě opakovaně vykazuje výrazný strach, silné odmítání nebo jiné známky toho, že je pro něj kontakt v dané podobě příliš zatěžující, není řešením pouze mechanicky prodlužovat dobu setkávání.

Stejně tak není vhodné automaticky uzavřít, že "dítě kontakt nechce", a tím proces ukončit.

Je potřeba hledat odpověď na otázku:

Co nám dítě svým chováním říká a co potřebujeme změnit, aby bylo možné pokračovat bezpečně?

Může být potřeba změnit délku setkání, prostředí, způsob komunikace, přítomnost třetí osoby, připravit dítě nebo rodiče, případně zapojit další odbornou pomoc.

Právě v tom může spočívat význam odborného pracoviště: nejen kontakt umožnit, ale pomáhat rozumět tomu, co se během kontaktu odehrává.

Od asistovaného kontaktu k obnovenému vztahu

Nejdůležitější je nakonec nezaměnit prostředek za cíl.

Cílem není "odasistovat určitý počet kontaktů".

Cílem je podpořit dítě a rodiče v obnovení vztahu tak, aby tento vztah mohl postupně fungovat i mimo bezpečný rámec odborné služby.

Pro Dialog ve své práci popisuje asistovaný kontakt jako jednu z cest k širší restorativní práci s celou rodinou. Vedle kontaktu proto nabízí také podporu dětí, odborné poradenství, rodičovský dialog a další formy práce s rodinou.

V tomto smyslu může být Pro Dialog bezpečným mostem mezi přerušeným vztahem a jeho možným obnovením.

Nejde o to dítě k rodiči "dostat".

Jde o to vytvořit podmínky, ve kterých dítě může postupně zjistit, že kontakt s rodičem lze zvládnout, že jeho potřeby a hranice jsou respektovány a že vztah může znovu vznikat vlastním tempem.

A současně pomoci rodiči pochopit, že obnovení vztahu není jednorázová událost, ale proces, ve kterém je někdy největší rodičovskou kompetencí právě trpělivost, respekt a schopnost počkat, až dítě bude připravené udělat další krok.