Samota dětí ve světě

Bydlíme na vesnici, sledujeme některá dění z "nebezpečného světa", který je někde daleko ve velkém městě. Sbíráme "moudra" z knih nebo nasloucháme odborníkům, kteří v naší komunitě bydlí či pracují. Zdá se, že jsme imunní vůči "zlu". Nejsme! Zemřelo čtrnáctileté dítě. Náhle, policie šetří proč. Chodilo do skautu, jeho kamarádi uspořádali setkání: Jednou z otázek, které přítomní dospělí dětem kladli, byla: "Co děláte, když je vám smutno, když máte pocit, že jste sami." "Nechci na smutek myslet, chodím kolem rybníka, lehnu si do postele, nespím, ale mám tam pelíšek, projedu se na kole, sednu si k počítači, vezmu mobil." Jen jednou byla odpověď o kamarádech a ani jednou nemluvili o rodičích. Máme slavit den dětí, je dobré slavit a také připomínat, že děti mají svá práva, práva na dospělé, kompetentní rodiče. Je důležité, aby rodiče i děti dostali odbornou podporu ve chvílích samoty a smutku. Jsem ráda, že pracuji v jedné z organizací, která umí dospělé i děti podpořit v těchto obdobích.